Írácký Kurdistán, země pokřivené historie

Můj den v Erbilu začíná kolem 9 ráno. Po probuzení jdeme s Aramem koupit něco ke snídani. Bereme jogurt, máslo, na pokoji má chleba a nějaký hrušky na způsob něčeho mezi kompotem a marmeládou. Tak uděláme ještě čaj a u snídaně tak neformálně klábosíme. Nabídnul mi i jestli nechci na kardiologickou kliniku, jen tak na čumendu. Tak jsem zdvořile odmítl, protože kardio není úplně ten top co by mě bavil. Kolem 12.30 mi píše Abdulláh, že mě nabere a jdeme na oběd. No jdem do nějakýho fastfoodu, tak žádný terno. Pak se jedem podívat do nějaký vyhlášený prodejny sladkostí, ale upřímně mě výběr neuchvátil. Potom pokračujeme k Citadele, která je kousek od Bazaaru. Rozměňuju posledních pár dolarů co ještě mám. Máme se tu potkat s Mustafou, když se objeví jdeme na čaj a pak nahoru na kopec k citadele. Je prej stará cca 6-8 tisíc let, je z ní krásnej pohled na hlavní náměstí a malou část Bazaaru. Uvnitř je i textilní muzeum, kam se jdeme mrknout. Během toho volá Abdulláhovi Aram, že musí z koleje

Tak poslední den v nemocnici. Ráno se ploužíme na snídani po tom co jsme si něco pobalili. K snídani máme vajíčka na tvrdo, placku a čaj. U jídla se k nám přidává doktorka z ortopedie, kterou známe z emery. Na sály nepospícháme, sice maj začínat už v 8.30, ale tak horký to tu není. Kolem 9 se začíná na prvním sále. Je to sál gynekologie, kde budou dělat císaře. Tak tam zůstáváme kouknout. Na jednom sále udělali 3 za tu dobu co jsme tam byli, na druhým taky 3 a na dalším pak šla doktorka sama udělat další. Jak na běžícím pásu! Bavíme se u toho i s doktorem z pediatrie. Problém je, že tu ženský maj tak 3-5-7 dětí 😂, takže když je sekce už v první h těhotenstvích, neni to dobrý. No jde jim to holkám od ruky. Řez, řez, tupě se to trhne, odsát vodu a už šahá pro dítě. Sotva je venku, šmik šňůru a ukaž se. Pak zatlačí na dělohu, zatahá za druhej konec šůry a vyndavá placentu. Jen jednou nebyla kompletní a tak to musela dočistit. Šití jde jak po másle. Šup, šup a je hotovo. Celý to trvá tak

Jeden z posledních dnů v nemocnici. Poslední setkání s naším supervisorem. Vracíme se opět do nemocnice, kde jsme začínali. Ráno chceme jít na snídani přesně v 7.30 na otvíračku, aby jsme to stihli na post-call. No zavřeno, otevřeli až v 7.47, takže post-call nedáváme. Co se dá dělat, dorazíme později, počkáme až skončí a přidáme se na clinical session. Máme pacienta po hadím uštknutí. Ptáme se na různý věci. Prý mu to rodina na místě nařízla a vysáli z rány jed. No tohle mě fakt baví. V Brazílii jsem viděl borce, kterýmu nohu ufikli, kvůli hadímu uštknutí. Lepší je diskuze s lékařem. Ptá se, jak poznáme, že je ten had jedovatej a jaký druhy jedů známe. No tak matně lovím něco co bylo v interně. Studenti o tom ví evidentně prd, a to tady aspoň jedovatý hady maj. Ptal se mě ten doktor, jak to máme my v Čechách. Tak mu řikám, že jedovatýho hada máme jen jednoho a zbytek tak maximálně nějakej chovatel. Diví se tak, že málem spadl ze židle 😂. K těm toxinům jsem mu řekl neurotoxin, kardio

No ve vojenský nemocnici máme jídlo all inclusive. Ráno jdeme na snídani, má nás nabrat doktor z ortopedie a vzít nás na sály na ortopku. Dneska mají na programu jen dvě operace. První je zarostlej nehet a ablace nehtu. Druhá operace je libovější. Vyšší představitel Peshmargy, kterej byl loni v bojích s ISIS postřelenej. Projektil mu zlomil stehenní kost, po roce to vůbec nesrostlo. Měl to nejdřív na zevní fixaci, potom se to konvertovalo na intramedulární hřeb. No nezhojilo se to a tak je tu na další reoperaci. Oba úlomky se oživí, oštípou se a celý se to zpevní kovovou dlahou se šrouby. Defekt se vyplní štěpem z lopaty kosti kyčelní. No trvalo to cca 3,5 hodiny, během operace vypadl dvakrát proud, během výpadku fungovala jen anesteziologická věž (aspoň že tak). Potom se vracíme k nám na oběd. Jsme domluvený se Shangou, že se sejdeme u Bazaaru a půjdem nakoupit nějaký dárky domů a suvenýry. Jako chodili jsme fakt dlouho, a některý věci se nám nedařilo do poslední chvíle. Něco jsme ce

Jelikož jsme zase v jiným prostředí, musíme se rozkoukat. Na 8 máme být na sálech, a předtím si zajít na snídani. No nevíme kde se snídaně podává, ale něco jsme našli dole v ledničce, takže na klid. Na sálech se začíná normálně v 8.30, ale protože je po svátcích, tak je míň pacientů a tak nějak se to pomalu rozjíždí. První pacient je malej kluči a s tříselnou kýlou. Další jsou asi 3 laparoskopický cholecystektomie. Měla být na pořadu ještě další, ale pacient to na poslední chvíli odmítl. Měl už po jedný břišní operaci a u každýho laparo výkonu je riziko, že se bude muset konvertovat (udělat otevřeně). Po břišní operaci často vznikají srůsty a riziko konverze se zvyšuje. Protože pacient odmítl otevřenou operaci i možnost konverze při komplikaci, nemůžou ho operavat. Další pacient nám přišel s dermoidem, to je taková vazivová záležitost, nejčastěji ve dlani. Potom ještě pilonidální sinus a končíme. Mám hlad a tak jdem na oběd. Dneska jsme domluvený, že jedem s Mardeen na výlet do Mawa

Dnešek máme po horolezení takovej odpočinkovej. Ráno si uklohníme snídani z toho, co nám zbylo za jídlo z vejletu a jdeme trochu pobalit a tak, protože se dneska zase stěhujeme. První informace je, že půjdeme zpátky na hotel, kde jsme už byli. No světe div se je změna 😂. Shanga mi psala, že jestli chci, tak mi ukáže vojenskou nemocnici, že to nějak domluvila. Jasně že jo! No a nakonec tam budeme i bydlet. Je to v úplně jiný části města, takže nás tam veze Shayan autem. Po příjezdu na nás čeká doktor, kterej nás provede, ukáže nemocnici tak nějak zběžně a ubytuje nás. Večeři si objednáváme na dovoz, protože tady žádnou nemáme a pak jdeme na emergency. Jsou tu na většinu věcí dva lékaři, residenti asi dva roky po škole. Tak nám vždycky říkaj něco k pacientům, nejčasteji jsou to DVD - diarrhea, vomiting, dehydration. Pak nám přiváží pacienta na vozíku, bolest na hrudi trvající asi hodinu, léčí se s vysokým tlakem, v rodinné anamnéze má cevní mozkovou příhodu. Na EKG má jasný obraz STE