Hadí muž

Jeden z posledních dnů v nemocnici. Poslední setkání s naším supervisorem. Vracíme se opět do nemocnice, kde jsme začínali. Ráno chceme jít na snídani přesně v 7.30 na otvíračku, aby jsme to stihli na post-call. No zavřeno, otevřeli až v 7.47, takže post-call nedáváme. Co se dá dělat, dorazíme později, počkáme až skončí a přidáme se na clinical session.
Máme pacienta po hadím uštknutí. Ptáme se na různý věci. Prý mu to rodina na místě nařízla a vysáli z rány jed. No tohle mě fakt baví. V Brazílii jsem viděl borce, kterýmu nohu ufikli, kvůli hadímu uštknutí. Lepší je diskuze s lékařem. Ptá se, jak poznáme, že je ten had jedovatej a jaký druhy jedů známe. No tak matně lovím něco co bylo v interně. Studenti o tom ví evidentně prd, a to tady aspoň jedovatý hady maj. Ptal se mě ten doktor, jak to máme my v Čechách. Tak mu řikám, že jedovatýho hada máme jen jednoho a zbytek tak maximálně nějakej chovatel. Diví se tak, že málem spadl ze židle 😂. K těm toxinům jsem mu řekl neurotoxin, kardiotoxin, hemoraginy a pak už jsem nevěděl. Stačilo mu to. Pak nám teda kreslil, jak se pozná jedovatej had. Většinou maj trojúhelníkovou hlavu, dál je poznáte podle typický kresby. Pak začal, že ty jedovatý maj zuby. No jejej, bez zubů mě těžko pokouše, ale tak ok. Pak se prá jak poznáme velikost, tak řikám, že podle vzdálenosti mezi zubama. Cink, cink, bingo! No víceméně jsme probrali léčebný pověry, incize, vysází jedu, elevace, ledování, škrtidlo, atp. Uzavřeli jsme to tím, že kdyby cokoliv z toho reálně a efektivně ovlivnilo prognózu pacienta tak by se to rutinně dělalo. Jedinný co je doporučený je imobilizace, tekutiny i.v a antisérum s tetanem, případně antibiotika.
Další diskuzi vedeme u pacienta po apendektomii, kterej přišel po 12 dnech od operace s teplotou. Jedeme diferenciální diagnostiku a tak. Další co si projedem je taky kýla a to tříselná, přímá i nepřímá.
Po tomhle jdeme domů, kolem pátý máme být na Bazaaru a stavit se pro objednanej obrázek. Všude kam jezdim se snažim od místních vozit obrázky, mám takovou malou cestovatelskou zeď. A jsme domluvený, že se tam sejdem se Shangou, a budem nějak courat. Obrázek máme, čekáme na Shangu a tak jdem na puding do naší oblíbený čajovny. Chlapi mastí backgammon, nebo něco jako karty a taky domino. Ta atmosféra, kdy se ty lidi sejdou, a jen tak si zahrajou, přátelsky. Dva třeba hrajou a kolem je hlouček 5-7 lidí, který koukaj, klábosí, a tak.
Se Shangou jedeme na jídlo, potom do Hawary Parku, kde kouknem na západ slunce, chvíli se procházíme a pak jen tak válíme v trávě. Kecáme, hrajeme různý slovní hry a tak. Pouštíme písničky, jdeme tu na čaj a pak se zvedáme a míříme zpátky k autu. Dalším bodem na programu je Goizha mountain, která je hned nad městem a je z ní vidět celá Suli. Jezdí se sem převážně večer, lidi tu grilujou, relaxujou, zpívaj, prostě jen tak vypadnou z města. Potom nás Shanga hodí asi na půl cesty domů a my jdem ještě cca 20 min pěšky. Pěkně jsme se prošli, je příjemně, cestou ještě berem večeři a vracíme se na ubytku.
Zítra ráno poslední nemocnice, odpoledne směr Erbil, autobusem 😂.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vítej v Íráku

Návrat

Resuscitace