Prohlídka Erbilu
Můj den v Erbilu začíná kolem 9 ráno. Po probuzení jdeme s Aramem koupit něco ke snídani. Bereme jogurt, máslo, na pokoji má chleba a nějaký hrušky na způsob něčeho mezi kompotem a marmeládou. Tak uděláme ještě čaj a u snídaně tak neformálně klábosíme. Nabídnul mi i jestli nechci na kardiologickou kliniku, jen tak na čumendu. Tak jsem zdvořile odmítl, protože kardio není úplně ten top co by mě bavil.
Kolem 12.30 mi píše Abdulláh, že mě nabere a jdeme na oběd. No jdem do nějakýho fastfoodu, tak žádný terno. Pak se jedem podívat do nějaký vyhlášený prodejny sladkostí, ale upřímně mě výběr neuchvátil. Potom pokračujeme k Citadele, která je kousek od Bazaaru. Rozměňuju posledních pár dolarů co ještě mám. Máme se tu potkat s Mustafou, když se objeví jdeme na čaj a pak nahoru na kopec k citadele. Je prej stará cca 6-8 tisíc let, je z ní krásnej pohled na hlavní náměstí a malou část Bazaaru. Uvnitř je i textilní muzeum, kam se jdeme mrknout. Během toho volá Abdulláhovi Aram, že musí z koleje odjet domů a že tam bohužel nemůžu zůstat sám. Čeká mě teda stěhování na hotel, což je výdej se kterým jsem nepočítal, ale co se dá dělat. Jedna noc za 30tis iqd, nic levnějšího v okolí není. No tak jo, pokoj je pěknej a vypadá to čistě. Je to pro 3 lidi, tak nevim jestli jako nemaj menší nebo co.
Pak nás hodí cestou domů k parku Minare, kde je starý minaret Mudhafaria. Potom míříme směr Bazaar. Na Bazaaru máme na plánu koupit nějaký ty sladkosti, ať si doma dají taky něco typickýho a sami si taky na nějaký zajdem. Jmenuje se to kunafa a je to vyrobený ze sýra a dalších věcí. Pak jsou ještě malý zákusky, kterým se říká nějak paqlawa. Všechno je to sladký, ale strašně dobrý. Taky se stavujeme na čaj asi v nejznámější čajovně Mam Khalil. Vypadá to tam strašně hezky. Jsou tam vidět i původní stěny Bazaaru, jinak je totiž nově rekonstruovanej. Zajímavý je, že nedávno vyhořela jeho velká část. Jediný podle čeho to ale poznáte je černá očouzená barva stropu. Po všech věcech na seznamu se s Mustafou loučím a domluví mi share taxi jen za tisícovku skoro až k hotelu.
Večer jsem domluvenej, že mě nabere Rafal, polskej konzul tady v Erbilu a vezmu lahev Becherovky a někam půjdem. Vyklubal se z toho nakonec dost příjemnej večer, protože se k nám přidal ještě jeden jeho kamarád, půl Čech, půl Polák. Kolem půlnoci se loučíme a hodí mě na hotel.
Zítra po obědě se pomalu pokradu na letadlo, tak až přiletím domů napíšu poslední blog 😉.
Kolem 12.30 mi píše Abdulláh, že mě nabere a jdeme na oběd. No jdem do nějakýho fastfoodu, tak žádný terno. Pak se jedem podívat do nějaký vyhlášený prodejny sladkostí, ale upřímně mě výběr neuchvátil. Potom pokračujeme k Citadele, která je kousek od Bazaaru. Rozměňuju posledních pár dolarů co ještě mám. Máme se tu potkat s Mustafou, když se objeví jdeme na čaj a pak nahoru na kopec k citadele. Je prej stará cca 6-8 tisíc let, je z ní krásnej pohled na hlavní náměstí a malou část Bazaaru. Uvnitř je i textilní muzeum, kam se jdeme mrknout. Během toho volá Abdulláhovi Aram, že musí z koleje odjet domů a že tam bohužel nemůžu zůstat sám. Čeká mě teda stěhování na hotel, což je výdej se kterým jsem nepočítal, ale co se dá dělat. Jedna noc za 30tis iqd, nic levnějšího v okolí není. No tak jo, pokoj je pěknej a vypadá to čistě. Je to pro 3 lidi, tak nevim jestli jako nemaj menší nebo co.
Pak nás hodí cestou domů k parku Minare, kde je starý minaret Mudhafaria. Potom míříme směr Bazaar. Na Bazaaru máme na plánu koupit nějaký ty sladkosti, ať si doma dají taky něco typickýho a sami si taky na nějaký zajdem. Jmenuje se to kunafa a je to vyrobený ze sýra a dalších věcí. Pak jsou ještě malý zákusky, kterým se říká nějak paqlawa. Všechno je to sladký, ale strašně dobrý. Taky se stavujeme na čaj asi v nejznámější čajovně Mam Khalil. Vypadá to tam strašně hezky. Jsou tam vidět i původní stěny Bazaaru, jinak je totiž nově rekonstruovanej. Zajímavý je, že nedávno vyhořela jeho velká část. Jediný podle čeho to ale poznáte je černá očouzená barva stropu. Po všech věcech na seznamu se s Mustafou loučím a domluví mi share taxi jen za tisícovku skoro až k hotelu.
Večer jsem domluvenej, že mě nabere Rafal, polskej konzul tady v Erbilu a vezmu lahev Becherovky a někam půjdem. Vyklubal se z toho nakonec dost příjemnej večer, protože se k nám přidal ještě jeden jeho kamarád, půl Čech, půl Polák. Kolem půlnoci se loučíme a hodí mě na hotel.
Zítra po obědě se pomalu pokradu na letadlo, tak až přiletím domů napíšu poslední blog 😉.
Komentáře
Okomentovat