Balónky pro zasloužilé děti
Dnešek začínáme trochu lenivě. Vstáváme až v 9 a jdeme na snídani. Dávám dneska 2 vajíčka. Potom se vracíme na pokoj, dneska přes den není žádná nemocnice, takže se šetříme na večer na emery. Pouštíme si film, a během toho dostáváme pozvání od tety na oběd. Takže kolem 12 vyrážíme. Je zajímavý, že teto a strejdo se tu říká pouze přímým členům rodiny. To znamená, že teta a strejda jsou jen bratři a sestry vašeho otce či matky. Jejich partnerovi se říká kaka a dada, což je pane a paní a potom křestní jméno. Což je zajímavý, když vezmu v potaz to, že všechny mamky kolegyně v práci pro mě bejvaly “tety”. Ale to je asi jen u nás. Teta co není teta, ale říká se jí teta. By mě fakt zajímalo jak jsme se k tomuhle dopracovali 😂. No normálně je tu zvykem, že se doma jí ve velký místnosti na zemi na koberci. Tak jsme to švihli na zem, zalomili nohy a nacpali si nácka. Musim říct, že domácí strava tu je parádní. Měli jsme rýži, k tomu je rajčatová omáčka s fazolema, placky, kuřecí maso, salát. K pití voda a něco jako vodou řízlej kefír, to je tu dost typický pití. Potom jak jinak než čaj, a jako dezertík meloun, ňamka. Jinak teda tety manžel je veterinář. Vystudoval už před 30-40 rokama a už tenkrát je učili v angličtině. Tak je schopnej sem tam něco prohodit, chvíli se porůznu bavíme a je u toho puštěná telka, kde jdou zprávy. Byla tam reportáž o minách. Vetšina byla prej rozmístěná během Írácko-Íránské války, no o tý vim prd. Jinak za poslední roky to buď zabilo nebo zmrzačilo 13500 lidí.
Po obědě je vedro na chcípnutí (jak jinak tady taky) takže se jdem schovat domů. Kupujeme si pakl vody a pak pouštíme film a ještě si stihnu počíst. Před emery jdu do sprchy, což mi bylo platný asi jako hluchýmu kazeťák, protože než se utřu jsem zase zpocenej. No nic na chvili pod klimu uschnout a oblikat. Po cestě zblajzneme nějakej blaf na ulici, řekneme si o čaj do ruky a jdeme si s nim hned sednout, protože nám ho nalil po okraj a je to horký jak írácký poledne.
No na emery je při našem příchodu podezřelej klid. Ale tak nějak se to postupně rozjíždí. Prvního vidíme na místnosti pro šití sestráka, ten zrovna šije, tak se pak ptá odkud jsem. No nečekaně stejnej kolotoč otázek. No nic, ten nás šít nechá tak super. Další případ, malá holka s roztrženou bradou. Byla tam zrovna druhá sestra, jak později zjistíme tak nedůvěřivá a tak trochu divná. Když se ptám jestli to můžu zašít tak říká, že by to chtělo plastika. Tak čekám, že se nějakej objeví. Jo hovno hovno zlatá rybko, spíchne to tam sama, asi aby nám ukázala, že to taky umí. No tak šikovná jsi no, chceš poplácat po rameni? Další si už vzít nenechám, přichází dva najednou. Kluk se sešitým uchem, toho si bere ona, a pak holčina s rozseklým obočím. Ptám se jestli to teda můžu zašít když jsem to už vyčistil. Odpovědí mi je, že můžu pokud to udělám pěkně. Maminka nechce aby byla vidět jizva. Ne ty princezno udělam jí tam vyslitej monogram na tvář asi. No to jsem měl vědět jaká to je histerka. Celou dobu se usmívá a jen co jsem vzaj injekci na anestezii tak začala řvát jak na lesy. Nejhorší je, že píchnu třeba jen trochu a ne hluboko, ale jak oni strachem začnou krčit obočí a čelo, tak si tam tu jehlu zarazí sami. No tak vezmu šití a jdem na to, stačí dva stehy, víc by psychicky nikdo z nás nesnesl a vypadá to slušně. Zalepit, plácnem si spolu a nazdar!
Další! Mladej kluk tak 15, tržná rána na hlavě ve vlasatý části. Chvíli si hraju na kadeřníka, abych to vyčistil i od vlasů. Sestrák jestli to zašiju, já že jo a on mizí. U předposledního stehu se objevuje naše oblíbenkyně a že jsme si to mohli možná oholit. No to jdeš s křížkem po funuse. Celý jsem to vyčistil, i znova po šití a fertig, 5 stehů a hajdy dom.
Další je postarší pán, kterej někde spadl, práskl se obličejem a udělal si tržnou ránu na kořeni nosu a zlomil si nosní kůstky. To jem poznal ještě než mi ukázal RTG, když jsem mu na to sáhl a cítil krepitus. No co na ORL byli a prej s tim nic dělat nebudou. Tak jen zašít. Tady se teda musim pochválit, měl to do takovýho divnýho Y, tak jsem to přes jeden vmezeřenej intradermál na středu celkem 3 stehama zadaptoval, že to snad vypadalo líp než originál. I ta sestra prej řekla, že to je pěkný a už jsme jí pak neviděli. Posledním pacientem byl asi 4 letej klučík. Taky rozseklý obočí. Stejnej problém s anestezií a jehlou, ale během šití byl zlatej. Řekl jsem mu předtím než jsem začal, že když bude chtít dostane pak balónek. Kámo skoro se nehnul, jen trošku pokňournul při napichování. Asi ze mě bude expert na obličej, to sem tu šil snad nejvíc zatím 😂. Pak jsme dělali jen nějaký krytí ran a těsně, když už jsme na odchodu, se mě jiná sestra ptá, jestli si nechci zavést nasogastrickou sondu. No jasně že chci! Dělal jsem to předtím jen jednou, takže si nechávám celý proces povědět. Vezmeš sondu nalibrikuješ jí a strčíš dovnitř. Pacient polyká. Ověříš si to tak, že do sondy vhrkneš 100ml vzduchu a posloucháš nad žaludkem. No mám zavedeno, a jdem poslouchat. Nic neslyším, ona taky ne, ale zavedený si myslíme oba, že je to správně, podle toho jak to šlo. Tak dobrý no, jdem domu když je teda těch půl jedný. U mešity pořád živo, čajíčky, jídlo a tak, tak berem limču a jdem si lehnout. Zítra jedem na výlet tak jsem na to zvědav.
Tak zatim!
Po obědě je vedro na chcípnutí (jak jinak tady taky) takže se jdem schovat domů. Kupujeme si pakl vody a pak pouštíme film a ještě si stihnu počíst. Před emery jdu do sprchy, což mi bylo platný asi jako hluchýmu kazeťák, protože než se utřu jsem zase zpocenej. No nic na chvili pod klimu uschnout a oblikat. Po cestě zblajzneme nějakej blaf na ulici, řekneme si o čaj do ruky a jdeme si s nim hned sednout, protože nám ho nalil po okraj a je to horký jak írácký poledne.
No na emery je při našem příchodu podezřelej klid. Ale tak nějak se to postupně rozjíždí. Prvního vidíme na místnosti pro šití sestráka, ten zrovna šije, tak se pak ptá odkud jsem. No nečekaně stejnej kolotoč otázek. No nic, ten nás šít nechá tak super. Další případ, malá holka s roztrženou bradou. Byla tam zrovna druhá sestra, jak později zjistíme tak nedůvěřivá a tak trochu divná. Když se ptám jestli to můžu zašít tak říká, že by to chtělo plastika. Tak čekám, že se nějakej objeví. Jo hovno hovno zlatá rybko, spíchne to tam sama, asi aby nám ukázala, že to taky umí. No tak šikovná jsi no, chceš poplácat po rameni? Další si už vzít nenechám, přichází dva najednou. Kluk se sešitým uchem, toho si bere ona, a pak holčina s rozseklým obočím. Ptám se jestli to teda můžu zašít když jsem to už vyčistil. Odpovědí mi je, že můžu pokud to udělám pěkně. Maminka nechce aby byla vidět jizva. Ne ty princezno udělam jí tam vyslitej monogram na tvář asi. No to jsem měl vědět jaká to je histerka. Celou dobu se usmívá a jen co jsem vzaj injekci na anestezii tak začala řvát jak na lesy. Nejhorší je, že píchnu třeba jen trochu a ne hluboko, ale jak oni strachem začnou krčit obočí a čelo, tak si tam tu jehlu zarazí sami. No tak vezmu šití a jdem na to, stačí dva stehy, víc by psychicky nikdo z nás nesnesl a vypadá to slušně. Zalepit, plácnem si spolu a nazdar!
Další! Mladej kluk tak 15, tržná rána na hlavě ve vlasatý části. Chvíli si hraju na kadeřníka, abych to vyčistil i od vlasů. Sestrák jestli to zašiju, já že jo a on mizí. U předposledního stehu se objevuje naše oblíbenkyně a že jsme si to mohli možná oholit. No to jdeš s křížkem po funuse. Celý jsem to vyčistil, i znova po šití a fertig, 5 stehů a hajdy dom.
Další je postarší pán, kterej někde spadl, práskl se obličejem a udělal si tržnou ránu na kořeni nosu a zlomil si nosní kůstky. To jem poznal ještě než mi ukázal RTG, když jsem mu na to sáhl a cítil krepitus. No co na ORL byli a prej s tim nic dělat nebudou. Tak jen zašít. Tady se teda musim pochválit, měl to do takovýho divnýho Y, tak jsem to přes jeden vmezeřenej intradermál na středu celkem 3 stehama zadaptoval, že to snad vypadalo líp než originál. I ta sestra prej řekla, že to je pěkný a už jsme jí pak neviděli. Posledním pacientem byl asi 4 letej klučík. Taky rozseklý obočí. Stejnej problém s anestezií a jehlou, ale během šití byl zlatej. Řekl jsem mu předtím než jsem začal, že když bude chtít dostane pak balónek. Kámo skoro se nehnul, jen trošku pokňournul při napichování. Asi ze mě bude expert na obličej, to sem tu šil snad nejvíc zatím 😂. Pak jsme dělali jen nějaký krytí ran a těsně, když už jsme na odchodu, se mě jiná sestra ptá, jestli si nechci zavést nasogastrickou sondu. No jasně že chci! Dělal jsem to předtím jen jednou, takže si nechávám celý proces povědět. Vezmeš sondu nalibrikuješ jí a strčíš dovnitř. Pacient polyká. Ověříš si to tak, že do sondy vhrkneš 100ml vzduchu a posloucháš nad žaludkem. No mám zavedeno, a jdem poslouchat. Nic neslyším, ona taky ne, ale zavedený si myslíme oba, že je to správně, podle toho jak to šlo. Tak dobrý no, jdem domu když je teda těch půl jedný. U mešity pořád živo, čajíčky, jídlo a tak, tak berem limču a jdem si lehnout. Zítra jedem na výlet tak jsem na to zvědav.
Tak zatim!
Komentáře
Okomentovat