Írácký Kurdistán, země pokřivené historie

Můj den v Erbilu začíná kolem 9 ráno. Po probuzení jdeme s Aramem koupit něco ke snídani. Bereme jogurt, máslo, na pokoji má chleba a nějaký hrušky na způsob něčeho mezi kompotem a marmeládou. Tak uděláme ještě čaj a u snídaně tak neformálně klábosíme. Nabídnul mi i jestli nechci na kardiologickou kliniku, jen tak na čumendu. Tak jsem zdvořile odmítl, protože kardio není úplně ten top co by mě bavil. Kolem 12.30 mi píše Abdulláh, že mě nabere a jdeme na oběd. No jdem do nějakýho fastfoodu, tak žádný terno. Pak se jedem podívat do nějaký vyhlášený prodejny sladkostí, ale upřímně mě výběr neuchvátil. Potom pokračujeme k Citadele, která je kousek od Bazaaru. Rozměňuju posledních pár dolarů co ještě mám. Máme se tu potkat s Mustafou, když se objeví jdeme na čaj a pak nahoru na kopec k citadele. Je prej stará cca 6-8 tisíc let, je z ní krásnej pohled na hlavní náměstí a malou část Bazaaru. Uvnitř je i textilní muzeum, kam se jdeme mrknout. Během toho volá Abdulláhovi Aram, že musí z koleje

Tak poslední den v nemocnici. Ráno se ploužíme na snídani po tom co jsme si něco pobalili. K snídani máme vajíčka na tvrdo, placku a čaj. U jídla se k nám přidává doktorka z ortopedie, kterou známe z emery. Na sály nepospícháme, sice maj začínat už v 8.30, ale tak horký to tu není. Kolem 9 se začíná na prvním sále. Je to sál gynekologie, kde budou dělat císaře. Tak tam zůstáváme kouknout. Na jednom sále udělali 3 za tu dobu co jsme tam byli, na druhým taky 3 a na dalším pak šla doktorka sama udělat další. Jak na běžícím pásu! Bavíme se u toho i s doktorem z pediatrie. Problém je, že tu ženský maj tak 3-5-7 dětí 😂, takže když je sekce už v první h těhotenstvích, neni to dobrý. No jde jim to holkám od ruky. Řez, řez, tupě se to trhne, odsát vodu a už šahá pro dítě. Sotva je venku, šmik šňůru a ukaž se. Pak zatlačí na dělohu, zatahá za druhej konec šůry a vyndavá placentu. Jen jednou nebyla kompletní a tak to musela dočistit. Šití jde jak po másle. Šup, šup a je hotovo. Celý to trvá tak

Jeden z posledních dnů v nemocnici. Poslední setkání s naším supervisorem. Vracíme se opět do nemocnice, kde jsme začínali. Ráno chceme jít na snídani přesně v 7.30 na otvíračku, aby jsme to stihli na post-call. No zavřeno, otevřeli až v 7.47, takže post-call nedáváme. Co se dá dělat, dorazíme později, počkáme až skončí a přidáme se na clinical session. Máme pacienta po hadím uštknutí. Ptáme se na různý věci. Prý mu to rodina na místě nařízla a vysáli z rány jed. No tohle mě fakt baví. V Brazílii jsem viděl borce, kterýmu nohu ufikli, kvůli hadímu uštknutí. Lepší je diskuze s lékařem. Ptá se, jak poznáme, že je ten had jedovatej a jaký druhy jedů známe. No tak matně lovím něco co bylo v interně. Studenti o tom ví evidentně prd, a to tady aspoň jedovatý hady maj. Ptal se mě ten doktor, jak to máme my v Čechách. Tak mu řikám, že jedovatýho hada máme jen jednoho a zbytek tak maximálně nějakej chovatel. Diví se tak, že málem spadl ze židle 😂. K těm toxinům jsem mu řekl neurotoxin, kardio

No ve vojenský nemocnici máme jídlo all inclusive. Ráno jdeme na snídani, má nás nabrat doktor z ortopedie a vzít nás na sály na ortopku. Dneska mají na programu jen dvě operace. První je zarostlej nehet a ablace nehtu. Druhá operace je libovější. Vyšší představitel Peshmargy, kterej byl loni v bojích s ISIS postřelenej. Projektil mu zlomil stehenní kost, po roce to vůbec nesrostlo. Měl to nejdřív na zevní fixaci, potom se to konvertovalo na intramedulární hřeb. No nezhojilo se to a tak je tu na další reoperaci. Oba úlomky se oživí, oštípou se a celý se to zpevní kovovou dlahou se šrouby. Defekt se vyplní štěpem z lopaty kosti kyčelní. No trvalo to cca 3,5 hodiny, během operace vypadl dvakrát proud, během výpadku fungovala jen anesteziologická věž (aspoň že tak). Potom se vracíme k nám na oběd. Jsme domluvený se Shangou, že se sejdeme u Bazaaru a půjdem nakoupit nějaký dárky domů a suvenýry. Jako chodili jsme fakt dlouho, a některý věci se nám nedařilo do poslední chvíle. Něco jsme ce

Jelikož jsme zase v jiným prostředí, musíme se rozkoukat. Na 8 máme být na sálech, a předtím si zajít na snídani. No nevíme kde se snídaně podává, ale něco jsme našli dole v ledničce, takže na klid. Na sálech se začíná normálně v 8.30, ale protože je po svátcích, tak je míň pacientů a tak nějak se to pomalu rozjíždí. První pacient je malej kluči a s tříselnou kýlou. Další jsou asi 3 laparoskopický cholecystektomie. Měla být na pořadu ještě další, ale pacient to na poslední chvíli odmítl. Měl už po jedný břišní operaci a u každýho laparo výkonu je riziko, že se bude muset konvertovat (udělat otevřeně). Po břišní operaci často vznikají srůsty a riziko konverze se zvyšuje. Protože pacient odmítl otevřenou operaci i možnost konverze při komplikaci, nemůžou ho operavat. Další pacient nám přišel s dermoidem, to je taková vazivová záležitost, nejčastěji ve dlani. Potom ještě pilonidální sinus a končíme. Mám hlad a tak jdem na oběd. Dneska jsme domluvený, že jedem s Mardeen na výlet do Mawa

Dnešek máme po horolezení takovej odpočinkovej. Ráno si uklohníme snídani z toho, co nám zbylo za jídlo z vejletu a jdeme trochu pobalit a tak, protože se dneska zase stěhujeme. První informace je, že půjdeme zpátky na hotel, kde jsme už byli. No světe div se je změna 😂. Shanga mi psala, že jestli chci, tak mi ukáže vojenskou nemocnici, že to nějak domluvila. Jasně že jo! No a nakonec tam budeme i bydlet. Je to v úplně jiný části města, takže nás tam veze Shayan autem. Po příjezdu na nás čeká doktor, kterej nás provede, ukáže nemocnici tak nějak zběžně a ubytuje nás. Večeři si objednáváme na dovoz, protože tady žádnou nemáme a pak jdeme na emergency. Jsou tu na většinu věcí dva lékaři, residenti asi dva roky po škole. Tak nám vždycky říkaj něco k pacientům, nejčasteji jsou to DVD - diarrhea, vomiting, dehydration. Pak nám přiváží pacienta na vozíku, bolest na hrudi trvající asi hodinu, léčí se s vysokým tlakem, v rodinné anamnéze má cevní mozkovou příhodu. Na EKG má jasný obraz STE

Náš dvoudenní výlet na horu Halgurd je organizovanej dobrovolnickou skupinou horalů, který si víceméně řeknou jen o peníze nutný na dopravu, čímž se výrazně liší například od agentur v Erbílu, který se nebojí si říct o 200 dolarů na osobu. Nás to vyšlo na 22 tisíc dinárů (1tis iqd = 18,5Kč). Jel jsem já, Mustafa, Shanga, její spolužáci z mediny Shang a Miran. Pak s náma jela rodinka, mamka (53) a její syn a dvě dcery. Dalšími účastníky zájezdu byla Magda, která je z Polska a dělá tu pro nějakou neziskovku a už rok a půl se tu učí kurdštinu. Poslední byla holčina z Palestiny, Ashwak. Vyrážíme brzo ráno, sraz máme ve 3.30 kousek od místa, kde teď bydlíme. Jsme zabalený, vyrážíme a jsme na místě první, což nás trochu znepokojuje, ale za chvíli přijíždí další. Jedeme minibusem, protože i s průvodcema je nás 13. Řidič ale není ze Suli, město pořádně nezná a má zpoždění. Reálně teda vyrážíme ve 4.30. Po cestě děláme zastávku na snídani. Zároveň kdo potřebuje, zajde si na WC do mešity. To mě

No pokračuje nám Eid, a ráno se jdu mrknout do kuchyně co tam kde je. Dr. Samen mi psal, že kolem 9 přijde ze služby tak že dáme snídani. Je tam uvařená čočková polívka, k ní placky. To je dobrej start dne. Potom si jdu číst, tak nějak se poflakuju. Má se vrátit Mustafa a domlouváme nějakej ten výlet. Na oběd jdeme s doktorem tam co včera, protože všude je zase zavřeno. No nevadí chutnalo mi tam takže za mě dobrý. Potom se vrátíme a já čekám na Mustafu, půjdem nakoupit na ten vejlet. Pojedem na dvoudenní výlet na horu Halgard, která má 3600m. Během toho co to domlouváme mě občas fakt baví. Vemte si zimní věci, na vrchu je sníh a tak podobně. No k to u jediný co můžu dodat je to, že boty mam jedny, stan a spacák nám snad půjčí. Minule jsem se dozvěděl že chladno je 20-25 stupňů, tak to nebudeme hrotit že jo. No tepláky nějaký si koupim, mikinu mám a koupíme nějaký konzervy, sušenky a banány. Tepláky jsem koupil za 13000 iqd = asi 250 Kč. Zbytek, jídlo, asi tak za podobnou cenu. Taky ří

Z postele lezu až kolem 10 ráno. Budím se sice několikrát, ale nemám žádnou velkou motivaci lézt ven. Píšu dr. Samenovi, jestli nedá snídani. Prej už měl a venku si nic nedám, protože přes den je všude zavřeno. No naštěstí mi ukázal, že v lednici jsou vajíčka, tady kus chleba a ať si uvařim jestli chci. Tak si teda ukuchtim vejce, k tomu chleba a čaj. Na pohodku. Pak se přesouvám k sobě a jdu si číst. Se Samenem jsme domluvený ještě na oběd a jsme oba zvědaví, jestli najdem něco otevřenýho. No naštěstí našli a tak jsme se nacpali, potom jsme se vrátili na barák, chvilku kecali a pak jsem si šel číst a tak nějak si dělat svý. Večer kolem 7 se vydávám na emery a cestou je vedle brány otevřený bistro, tak si dám véču a mažu na emery. Při příchodu potkám sestráka, vidím, že se toho moc neděje a tak se ptám co mají zajímavýho za případy. Obchází se mnou všechny postele, ke každýmu řekne s čim tu je a podá mi výsledky. Pak se bavíme o tom co tam dělam, jaký to je u nás a tak, standartní roz

Jelikož se blíží Eid a sním i poptávka po pokojích na hotelech, jsme nuceni se na 4-5 dní přestěhovat, protože cena je moc vysoká. Holky všechno domluvili a budeme na ubytovně pro residenty z pediatrie, což je asi 50 metrů na emery kam chodíme, takže pohoda. Pokoj vypadá dobře, je tu i velkej obývák s gaučema a velkou televizí. Na rychlo mi to tu ukazuje Dr. Samen, což je resident ve třetím roce. Paráda, mám po snídani, takže řešit budu až oběd a Mustafa odjel na dva, tři dny za rodinou do Erbilu, takže tu budu zatim sám. Na oběd chci jít jen kousek za bránu, viděl jsem tam smažit se kuřecí, tak si zajdu, od Mustafy vím jak se řekne, tak se nějak domluvim. No zblajznul jsem 2 sendviče, zapil to jogurtem s vodou a hotovo. Jdu se kousek projít směrem k Bazaaru, dneska to není tak přeplněný lidma, tak je to i celkem příjemný. Zastavím se na čaj a vracím se zpátky domů. Teď přichází ta srandovní část. Jelikož mě tu nikdo nezná, nechtěj mě pustit branou do areálu, že prej musim přes recepc

Dneska máme naplánováno nějaký chození s Shangou a nějakej výlet. Jsme domluvený, že se sejdem v 10, takže víme, že to bude tak 10.20 nejdřív. No jsme připravený, po snídani, vyčištěný zuby, znáte to. Shanga přijíždí ještě s jednou kamarádkou, která se v centru a Bazaaru vyzná jak málokdo. Zná fakt spoustu lidí, a kam přijdem s někym se baví. Jdeme se podívat do muzea kurdské kultury, ale vzhledem ke svátku je zavřeno. No nic tak si jdem projít různý čtvrti. Jdeme do starého města, starý domy, něco z původní zástavby, jedný paní se ptáme jestli se můžeme podívat na dvorek. Bez mrknutí oka nás pouští, začíná připravovat židle, že si sedneme. Děkujeme, ale jen kouknem a jdem. Pokračujeme dál, různý baráčky, sem tam zelenej stromek, keř. Za zdma je úplně jinej život, není to jako ta betonová výheň mezi barákama. Další na plánu je jedna z nejstarších koupelen pro ženy, no ale jako chlapi tam nesmíme. Jdeme omrknout další místo, vede trochu pod zem, krásný klenutý stropy. S trochou fundrais

Jelikož dneska nic nemáme, vstáváme až kolem 10 a jdeme na snídani. Potom se jdeme kousek projít bazarem. Je 11 hodin a vedro je na padnutí. Lidí všude mraky. Je tu teď mnohem víc prodejců když je Eid. Nemyslel jsem si, že se sem ještě nějaký vejdou, ale jo, vešli se! Koukáme po různejch věcech, jídlo, obhlížím i co bych mohl dovézt domů. Dneska jsme nic přes den nenaplánovali, tak odpo kolem 12 jen dáme film, já si pak dám malou chrupku a jdu za Mustafou do jedný kavárničky, kam šel dělat na počítači. Beru si knížku, budu si tam číst a aspoň vypadnu z hotelu. Odsud vyrážíme na véču, máme doporučený jedno místo s místníma burgrama, tak to jdeme zkusit. Potom míříme pro pláště a na emery. Po našem příchodu je emery prázdný, ale ne na dlouho. Pacienti po alu začínaj chodit. Převažujou zase děti. Dneska jsem tu udělal 2 děti a jednu mladou slečnu. První byl klučina, kterej skoro ani necekl, rozrazil si čelo, ale dost hluboko, je mu vidět až kost. Na RTG ale nic není. Tak tam hvízdnu jed

Tak jsme se překlenuli do dalšího víkendu. Jelikož jsme se včera vrátili z emery kolem jedný tak si trochu přispíme. Rituálně na snídani, ale cosi je jinak. V ulicích to žije snad ještě víc než přes tejden. To je všechno kvůli nadcházejícímu Eidu. Všichni bláznivě nakupujou jídlo aby měli na pikniky a mohli hostit rodinu. Taky se sem pomalu sjíždí rodiny z jižních oblastí Iráku, protože je tu počasí mírnější. I z toho důvodu např. rostou ceny za hotel a tak nás čeká asi na 4 dny stěhování někam jinam. No taky plánujeme co budeme dělat, protože jediný co v nemocnici teď funguje je emery. No máme v hlavě něco pokoumanýho tak uvidíme jak to vyjde. Přes den si čtu, dojel jsem už Šebka na Haiti, tak se teď pustím do jedný z těch co jsem si koupil. Taky jsme byli po obědě na zmrzlině, dneska bylo zas nějaký větší vedro. Nikdy bych neřekl, že v tak nekřesťanskejch teplotách poznám i rozdíl 1 stupeň. Co je tu taky strašný je to znečištěný ovzduší. Buďto tu smrdí auta a je velká doprava, nebo

Dnešek začínáme trochu lenivě. Vstáváme až v 9 a jdeme na snídani. Dávám dneska 2 vajíčka. Potom se vracíme na pokoj, dneska přes den není žádná nemocnice, takže se šetříme na večer na emery. Pouštíme si film, a během toho dostáváme pozvání od tety na oběd. Takže kolem 12 vyrážíme. Je zajímavý, že teto a strejdo se tu říká pouze přímým členům rodiny. To znamená, že teta a strejda jsou jen bratři a sestry vašeho otce či matky. Jejich partnerovi se říká kaka a dada, což je pane a paní a potom křestní jméno. Což je zajímavý, když vezmu v potaz to, že všechny mamky kolegyně v práci pro mě bejvaly “tety”. Ale to je asi jen u nás. Teta co není teta, ale říká se jí teta. By mě fakt zajímalo jak jsme se k tomuhle dopracovali 😂. No normálně je tu zvykem, že se doma jí ve velký místnosti na zemi na koberci. Tak jsme to švihli na zem, zalomili nohy a nacpali si nácka. Musim říct, že domácí strava tu je parádní. Měli jsme rýži, k tomu je rajčatová omáčka s fazolema, placky, kuřecí maso, salát. K

Ráno se mi nechce vstávat ani za mák. Tempem lenochoda po lobotomii se ploužím do koupelny. Záchod, zuby a budím Mustafu. Nějakým zahadným způsobem se oblíknem, berem si věci a jdeme na snídani. Jogurt s medem a placka, čaj. A padáme na hlášení. Prezentuje maxilofaciální chíra, po ní všeobecná chirurgie. Abych řekl pravdu úplně mě to dneska nebere, jsem od rána takovej zabržděnej a ne a ne se odbrzdit. Po hlášení bychom měli jít s naší skupinkou a doktorem za pacientama, ale prdíme na to a jdem na sály. Tady se tak nějak denně operujou prsa pro tumory, kýly, dneska dvě tříselný, hydrokéla a ještě asi dva výkony. Docela nám to uteklo, něco jsem se tak nějak poptal, ale je tu celkem dost lidí tak jdem kolem 12 na oběd a pak domů. Dneska se těším na knížku a odpočinek. Za celej den toho moc nenadělám, povaluju se, čistím hlavu, hraju si na mobilu a tak. Chvíli si i pospím. Mustafa jde za nějakým kamarádem ven kolem 7 a vrací se v 10. Já si mezitím skočil na falafel a válel se. Potřebuju

Dneska máme jako doktora našeho supervisora, a výjimečně jdeme za ním do jiné nemocnice. Nemocnice Shar je nově postavené zařízení s lůžkovou kapacitou 400 lůžek. Uvnitř to vypadá fakt krásně, co prý už ale není tak top jsou lékaři. No nemocnej tu snad nebudu, to raději ať si zlomím nohu při výstupu z letadla v ČR. Jsme zatím jen 4 a tak dostáváme jednoho pacienta. No sotva jsme z něj dostali, že je po apendektomii v červnu a že je tam kvůli divný biopsii toho slepáku tak už vchází doktor a prej co jsme zjistili. No za ty 2 minuty nic moc kámo. Tak řekneme co máme, přichází i zbytek studentů a rozjíždíme debatu. Prej co by mohlo bejt ve slepáku za nádor kromě rakoviny tlustého střeva. Tak sázím lymfom, no a dál, dál mě nic nenapadá. Tak prej ještě karcinoid. A jsme doma miláčkové - co víte o karcinoidu. Ticho. Tak se tada jmu říct asi 10 vět co si o tom matně pamatuju. Dotaz na diagnostiku jsem čekal, moderní metanefriny mu nestačí a chce i 5-hydroxyindoloctovou kyselinu, kterou vím če

Dnešní den máme oproti ostatním dost nabitej programem. To, že všechno není jak se řekne, nám došlo, když jsme se ráno dozvěděli, že máme jít i na post-call. No nemáme pláště a za to bychom dostali zpucováno, tak čekáme až skončí a jdeme na sály. Na sálech to nevypadá až tak zle, než vidím tu morálku tady. Chvílema mi přijde že antisepse je trochu relativní pojem. Na sále jsou treba sestry bez ústenky, někteří studenti taky, vrchol je když nemají nic na hlavě! Jdou na mě mdloby. No završil to borec, co přišel pomoct na háček k exstirpaci nějaký uzliny u pacientky po mastektomii (odebrání prsní žlázy) a ani se sterilně nepřevlíkl. Prostě jen tak si stoupl ke stolu ve scrubs, operační plášť nechci, jen mi dejte sterilní rukavice. Lidi jako WTF?! To jsem ještě neviděl a že už jsem si myslim zažil věci. No nic, po tomhle asi 15 minutovém výkonu studenti končí 😂. No praktika jak sviňa to ti povim, asi 5 minut se ještě bavili o chemošce. O peroperační histopatologii si tady můžete nechat z

Dnešní snídaně se mi smrskla na čaj a sušenky po tom včerejším záchodovým tobogánu. Na post-callu se nic moc zajímavýho nedělo, měli tam nějakou poznámku k apendicitidě, nějaký skórovací schéma, který neznám - Alverado, tak to po šichtě prozkoumám. Zakončuje se miniseminářem na téma křečový žíly. Dneska nám doktor řekl, že je moc “byzy” a že si nás vezme nějakej resident. Po asi 20 minutách čekání si nás jeden přebírá. Jdeme na prázdnej pokoj a s sebou máme pacienta s tříselnou kýlou. Začíná studentům říkat jak to celkově má vypadat u praktický zkoušky a obecně jak by se měli k pacientovi chovat. Takže se nejdřív pořádně představíte a pozdravíte (uvítáte pacienta), na to si tu hrozně potrpí. Než cokoli začnete tak pacientovi všechno vysvětlíte, co budete dělat, jak a proč, požádáte ho o svolení s fyzikálním vyšetřením, protože ho může odmítnout. Během vyšetření si určitě neberete rukavice, ty jsou pouze na vyšetření dutin, nebo pokud je pacient infekční a nebo jdete ošetřovat ránu, ji

Dneska nám to začíná svižně. Ráno mě nějak divně tlačí bříško, takže místo toho, aby jsme šli na snídani, jdu na záchod. Mustafa si přispí a vyrážíme do nemocnice na hlášení. Trošku to ve mně vře, tak jen doufám, že to bude v pohodě. Od Kačky mám s sebou probiotika, tak jsem s nima začal. Na ranním hlášení dva zajímavé případy. První je žena ve věku 50 let, která má ovariální tumor rozrostlej přes celý břicho. Způsobuje jí obstrukci střev, bolesti a tak nějak je to celkově na hovno. Mimochodem u týhle paní jsme pak s Mustafou odebírali anamnézu a dělali vyšetření. Docela mě to celý překvapilo. Rodina paní neřekla, že ty 3 operace co má za sebou byli kvůli rakovině. Řekli jí, že jí odstranili cysty na vaječníku. Problém je, že výkon u ní byl opravdu provedenej tak, že jí sebrali jen jeden vaječník! To je prostě non lege artis postup! Na ranním hlášení se to probíralo fakt dlouho a taky co s ní bude. No prostě tady lidi nechodí k doktorovi jen tak, a nějaký pravidelný kontroly a prevenc

Víkend je tu víceméně jednodenní a to v pátek. Proč to nevim, ale prostě to tak maj. Původně jsme měli v plánu jet pryč z města, vstáváme teda v 5.40, aby jsme se vykopali a stihli bus. Volá nám Lana, že jí neni dobře, ale ať klidně jedem, že tam budou jiný v pohodě lidi. No přijde nám to trošku divný a tak to přkládáme na příští týden. Jdeme si teda ještě lehnout a vstáváme tak, že na snídani jdem v 10. Po ní se jdem jen tak cournout Bazaarem. Mustafa kouká po knížkách, má rád Dana Browna, tak jdeme do knihkupectví. Všechno je tu strašně levný, to prej proto, že to jsou kopie a ne originální tisk. No tak se tak koukam co maj pěknýho a nakonec si taky kupuju, dvě anglický knížky za 100 si u nás nekoupíte a já budu mít Šebka co si vezu za chvíli přelousklýho. Po procházce jdeme zpátky na pokoj. Mustafovi sem přijela mamka za rodinou tak se za nima jde podívat. Já zůstávám na pokoji. Zamknul jsem si zipy na kufru do takovýho toho zámku co je na kufru připevněnej a nejde mi to otevřít 🙄

Dnešek byl celej takovej zvláštní den. Ráno nemusíme do nemocnice pospíchat, ranní hlášení neni a doktor na nás taky nečeká. Klasicky jdeme na snídani a pak se poloprázdnýma uličkama propracováváme k nemocnici. Dneska jsme si řekli, že objlídneme emergency a kdyžtak ještě sály. Na emery jsme kolem 8.30, ale nikdo tam zrovna není. Tak to jdeme okouknout na sály. Tam taky nikdo není. Cože? To jako nikdo neni nemocnej nebo zraněnej, to mi neříkej. Zpátky na emery, tam jsou dvě pacientky. Chodci sražení autem. Jedna má jen malou oděrku na hlavě, druhá má větší tržnou ránu v oblasti temene a celkem to teče. Dostává infuzi, sterilní krytí a jede pro jistotu na CT, druhou plánují pro jistotu taky na CT. Byl na tu na konzultaci i neurochirurg, ale obě vypadají, alespoň zatím, neurologicky v pohodě. Další je malej klučík, tak 3-4 roky, s tržnou ránou na čele, dva stehy a tradá domu. Potom je tu mladší kluk, kterej má ruku v ručníku. Na nohou gumovky, takže asi bude z masny nebo tak něco. No

Dneska nás čeká první ranní hlášení, říkají tady tomu “post-call”. Před odchodem razíme v klídku na snídani - chlebová placka, sýr a med a jak jinak než čaj. Malá přednáškovka je nacpaná studentama a residentama, hlášení se ujímá maxilofaciální chirurgie. Operovali přes noc 5 případů, zlomený čelisti, temporomandibularní kloub a podobný věci. Další je všeobecná chirurgie, taky 5 případů. Všechno je v angličtině, a to ne kvůli mně, ale protože je to tak nastavený. Oběma prezentujícím bylo vyčiněno, že používají zkratky, které nevysvětlí a jak se v tom mají pak studenti vyznat. No čumim. Vášnivá debata se rozjede u jednoho pacienta, muž myslím věk 48, s diagnózou kolorektálního karcinomu v oblasti rektosigmoidea. Je přeloženej z jiný nemocnice pro zástavu pasáže, má po třech cyklech chemoterapie (která měla zmenšit tumor - neoadjuvantní) a tumor je stage 4. Má metastázu v játrech, ale asi jen jednu (solitární). Lékaři provedli paliativní výkon, kdy vytvořili pacientovi kolostomii (vývod

Tak je večer a je za mnou první nemocniční den, je teda čas si o tom něco říct. Ráno vstáváme s budíkem, jdeme na snídani a pak nás má vyzvednout Sima a dovést nás do nemocnice. Tam nám ukáže kde co na chíře je, popravdě trefím jen do jídelny a to jen protože je v suterénu 😂. Pak nás představí školiteli a řeknou nám cca jak to bude probíhat. V 8 ráno je hlášení, který jsme dneska vynechali a nahradili ho prohlídkou, ze který si prd pamatuju a nepřečtu si ani cedule, takže jsem celkem nahranej. Dál je lekce, kdy se jde s lékařem k pacientům, jsme spolu se studenty 6. ročníku a jsme rozdělený na dvě skupiny každá jednoho pacoše. Můj parťák je Karwan. Mají na to takovej tiskopis na vyplnění, tak jedem podle toho. No vzhledem k tomu, že vim jen to co mi přeloží se toho až tak moc nedozvídáme (podle mě teda), fyzikální vyšetření pacienta jsme nestihli už vůbec a přichází doktor. Mrkne na mě a povídá ať referuju co máme. Něco jako tak tu vítej a teď se předveď. No kámo, vzhledem k tomu c

Tak druhý den nám začal trošku líně. Je pravda, že jsem byl trochu vyřízenej z letu a brzkýho vstávání, tak jsme si přispali a vstávali až v 9.30. Vypravili jsme se hned na snídani a s pocitem toho, že se poohlídnem i jestli není v okolí jinej hotel. No chvíli couráme, pak navrhuju, že se můžeme rovnou kouknout po sim kartě, abych mohl na data. Asi až ve třetím krámě, kde nabízí telefony mají i sim karty, prodat mi jí ale nechtěj/ nemůžou, protože je to prý nějak kontrolovaný a budu prý muset přímo do místní pobočky telecomu a tam si jí zařídit. Nakonec jsme zjistili, že si můžu koupit kartu jen na internet, kterou mi dají vedle v krámě, tam si nabiju data a můžu jet, ale nikdo se mi nedovolá, ani sms nejde posílat. Takže od teď pouze mail, facebook, messenger a whatsapp. Tak jdem teda na snídani, jdeme do jednoho místního podniku, kterej vznikl přestavěním domu místního básníka, kterej byl prej celkem dost známej. Obecně je ze Suli většina básníků, který se proslavili v Kurdistánu. S

Tak jsem zase zpátky s psaním blogu, doufám, že se bude číst dobře. Letošní stáž jsem si vylosoval do Kurdistánu, což je oblast na severu Íráku. Všichni asi budete znát Mosul, nebo třeba Kirkúk, kde v nedávných dobách probíhali ozbrojené konflikty. Teď je situace jiná a je zde již delí dobu poměrně klid. Moje cesta začíná odjezdem v noci ze svatby našich kamarádů na letiště do Prahy, kam mě veze Kačka za což jí neskonale děkuju. Pokračuje potom s klukama do Hradce. Na letišti se rozloučíme, ukápne slzička, slíbím, že budu opatrnej a že budu pravidelně psát a nedělat tu žádný kraviny, prostě jako vždycky. Přípravy začaly ale mnohem dřív. Všechno spočívalo ve zjišťování a sledování bezpečnostní situace, komunikace s místními studenty, zjišťování jak s vízem (který jsem nakonec nepotřeboval, takže jsem ušetřil) a v neposlední řadě očkování (meningokoky, polio a spalničky myslim). Na letišti mam celkem hlad a taky jsem letos nějak prokaučoval dovoz dárečků pro lokálce, tak mam cca hodin