První den v nemocnici
Tak je večer a je za mnou první nemocniční den, je teda čas si o tom něco říct.
Ráno vstáváme s budíkem, jdeme na snídani a pak nás má vyzvednout Sima a dovést nás do nemocnice. Tam nám ukáže kde co na chíře je, popravdě trefím jen do jídelny a to jen protože je v suterénu 😂. Pak nás představí školiteli a řeknou nám cca jak to bude probíhat.
V 8 ráno je hlášení, který jsme dneska vynechali a nahradili ho prohlídkou, ze který si prd pamatuju a nepřečtu si ani cedule, takže jsem celkem nahranej. Dál je lekce, kdy se jde s lékařem k pacientům, jsme spolu se studenty 6. ročníku a jsme rozdělený na dvě skupiny každá jednoho pacoše. Můj parťák je Karwan. Mají na to takovej tiskopis na vyplnění, tak jedem podle toho. No vzhledem k tomu, že vim jen to co mi přeloží se toho až tak moc nedozvídáme (podle mě teda), fyzikální vyšetření pacienta jsme nestihli už vůbec a přichází doktor.
Mrkne na mě a povídá ať referuju co máme. Něco jako tak tu vítej a teď se předveď. No kámo, vzhledem k tomu co kolega zjistil, a co nám řekla společnice pacientky toho moc nemáme, ale i tak referuju bez mrknutí oka, mám problém jen se jménem, to jsem teda nechytl vůbec. No paní, 32 let po thyroidektomii (odstranění štítné žlázy) pro její hyperfunkci. Hlavní obtíže jsou dušnost a brnění v rukou. Prezentuju to i když mi to teda úplně nesedí, paní totiž dušná není, ale nějak nemluví, když mi to na začátku kolega říkal, tak jsem pochopil, že nemluví kurdsky a ne vůbec. No takže má postiženej reccurens (inervuje hlasivky), kromě toho, že má nízkej vápník, protože jí nejspíš odstranili všechny příštítný tělíska a z toho má křeče. Má pozitivní Trousseaův příznak a negativního Chvostka. No potom co jsme byli prozkoušeni z anatomie, interny a chirurgie se přesouváme k dalšímu pacientovi. Naštěstí naše skupina studentů asi nebude výběr ročníku, takže máme šanci celkem v pohodě se i blejsknout 😂. No u druhý pacientky začala slečna s tím, že má pacientka po druhý operaci a má po kolektomii. To je sice krásný, ale proč se výkon dělal, tedy nějaká diagnóza už jí moc nezajímala a neví. To jako vážně? Zajímalo by mě teda kdo je učil dělat anamnézu.
Po tomhle hororu jsme dostali volno až do nějaký přednášky, který tady říkaj tutorial, a je to prostě něco jako lekce na určitý téma. Tak to vážně nepotřebuju a chodit sem mi přijde dost mimo, hlevně vzhledem k tomu, že mam po škole. Nemachruju, ale třeba dnešní uroflowmetrie mě už vážně nijak neobohatí. No nic tohle ještě teda nějak poladíme zítra se školitelem, mnohem raději bych byl na Emery a klidně jen šil tržný rány, nebo něco dělal na sále.
Výhodou je, že tu všichni lékaři umí anglicky, jelikož výuka medicíny je tu pouze v angličtině. Medina je jako u nás na 6 let, po tom co ukončíte studium vás čekají 2 roky kdy děláte různý stáže- rok jako rotor (rotujete po odděleních) na malý nemocnici někde mimo (skoro jako praktik) a druhej rok ve velký nemocnici po větších odděleních. Až potom můžete požádat o residentství. Při jeho volbě se kouká jaký jste měli na univerzitě známky, a nejžádanější je kupodivu dermatologie (kvůli penězům, dělají i kosmetický zákroky, to bylo podobný i v Brazílii).
No tak dál jdeme na hotel, je kolem poledne, ve stínu přes 42 stupňů a vedro jak u satanovi řiti. Tady vydržíme skoro do 16 a pak se odhodláme jít ven. Jdeme okouknout jeden starší park kousek od nás, ale není tak pěknej, je tu málo stromů a stínu, tak se jen projdem a pokračujeme směrem na Bazaar. Tady si dáváme sraz u mešity s Mustafovým bratránkem, Yedem (Yed), je to student medicíny v posledním ročníku. Jdeme na čaj, povídáme a pak couráme ulicema. Když se stmívá tak se s náma loučí, že se musí učit. My pokračujeme někam do klidu posedět a nasávat atmosféru.
Kupujeme si fazole, na ně je nějaký spešl červený koření, takový kyselý, pak dáme falafel a kupujem pražený slunečnicový semínka. Ty tady dělaj v bubnech z pračky a jako zdroj tepla používaj plynový hořáky, jako když nahříváte lepenku na střechu. Fakt sranda.
No celkem je i příjemně, v 8 večer jen 31 stupňů, doma bych z toho umíral, tady jsem za to šťastnej.
Tak zas zítra 😉 dobrou.
Ráno vstáváme s budíkem, jdeme na snídani a pak nás má vyzvednout Sima a dovést nás do nemocnice. Tam nám ukáže kde co na chíře je, popravdě trefím jen do jídelny a to jen protože je v suterénu 😂. Pak nás představí školiteli a řeknou nám cca jak to bude probíhat.
V 8 ráno je hlášení, který jsme dneska vynechali a nahradili ho prohlídkou, ze který si prd pamatuju a nepřečtu si ani cedule, takže jsem celkem nahranej. Dál je lekce, kdy se jde s lékařem k pacientům, jsme spolu se studenty 6. ročníku a jsme rozdělený na dvě skupiny každá jednoho pacoše. Můj parťák je Karwan. Mají na to takovej tiskopis na vyplnění, tak jedem podle toho. No vzhledem k tomu, že vim jen to co mi přeloží se toho až tak moc nedozvídáme (podle mě teda), fyzikální vyšetření pacienta jsme nestihli už vůbec a přichází doktor.
Mrkne na mě a povídá ať referuju co máme. Něco jako tak tu vítej a teď se předveď. No kámo, vzhledem k tomu co kolega zjistil, a co nám řekla společnice pacientky toho moc nemáme, ale i tak referuju bez mrknutí oka, mám problém jen se jménem, to jsem teda nechytl vůbec. No paní, 32 let po thyroidektomii (odstranění štítné žlázy) pro její hyperfunkci. Hlavní obtíže jsou dušnost a brnění v rukou. Prezentuju to i když mi to teda úplně nesedí, paní totiž dušná není, ale nějak nemluví, když mi to na začátku kolega říkal, tak jsem pochopil, že nemluví kurdsky a ne vůbec. No takže má postiženej reccurens (inervuje hlasivky), kromě toho, že má nízkej vápník, protože jí nejspíš odstranili všechny příštítný tělíska a z toho má křeče. Má pozitivní Trousseaův příznak a negativního Chvostka. No potom co jsme byli prozkoušeni z anatomie, interny a chirurgie se přesouváme k dalšímu pacientovi. Naštěstí naše skupina studentů asi nebude výběr ročníku, takže máme šanci celkem v pohodě se i blejsknout 😂. No u druhý pacientky začala slečna s tím, že má pacientka po druhý operaci a má po kolektomii. To je sice krásný, ale proč se výkon dělal, tedy nějaká diagnóza už jí moc nezajímala a neví. To jako vážně? Zajímalo by mě teda kdo je učil dělat anamnézu.
Po tomhle hororu jsme dostali volno až do nějaký přednášky, který tady říkaj tutorial, a je to prostě něco jako lekce na určitý téma. Tak to vážně nepotřebuju a chodit sem mi přijde dost mimo, hlevně vzhledem k tomu, že mam po škole. Nemachruju, ale třeba dnešní uroflowmetrie mě už vážně nijak neobohatí. No nic tohle ještě teda nějak poladíme zítra se školitelem, mnohem raději bych byl na Emery a klidně jen šil tržný rány, nebo něco dělal na sále.
Výhodou je, že tu všichni lékaři umí anglicky, jelikož výuka medicíny je tu pouze v angličtině. Medina je jako u nás na 6 let, po tom co ukončíte studium vás čekají 2 roky kdy děláte různý stáže- rok jako rotor (rotujete po odděleních) na malý nemocnici někde mimo (skoro jako praktik) a druhej rok ve velký nemocnici po větších odděleních. Až potom můžete požádat o residentství. Při jeho volbě se kouká jaký jste měli na univerzitě známky, a nejžádanější je kupodivu dermatologie (kvůli penězům, dělají i kosmetický zákroky, to bylo podobný i v Brazílii).
No tak dál jdeme na hotel, je kolem poledne, ve stínu přes 42 stupňů a vedro jak u satanovi řiti. Tady vydržíme skoro do 16 a pak se odhodláme jít ven. Jdeme okouknout jeden starší park kousek od nás, ale není tak pěknej, je tu málo stromů a stínu, tak se jen projdem a pokračujeme směrem na Bazaar. Tady si dáváme sraz u mešity s Mustafovým bratránkem, Yedem (Yed), je to student medicíny v posledním ročníku. Jdeme na čaj, povídáme a pak couráme ulicema. Když se stmívá tak se s náma loučí, že se musí učit. My pokračujeme někam do klidu posedět a nasávat atmosféru.
Kupujeme si fazole, na ně je nějaký spešl červený koření, takový kyselý, pak dáme falafel a kupujem pražený slunečnicový semínka. Ty tady dělaj v bubnech z pračky a jako zdroj tepla používaj plynový hořáky, jako když nahříváte lepenku na střechu. Fakt sranda.
No celkem je i příjemně, v 8 večer jen 31 stupňů, doma bych z toho umíral, tady jsem za to šťastnej.
Tak zas zítra 😉 dobrou.
Komentáře
Okomentovat