Ranní hlášení
Dneska nás čeká první ranní hlášení, říkají tady tomu “post-call”. Před odchodem razíme v klídku na snídani - chlebová placka, sýr a med a jak jinak než čaj. Malá přednáškovka je nacpaná studentama a residentama, hlášení se ujímá maxilofaciální chirurgie. Operovali přes noc 5 případů, zlomený čelisti, temporomandibularní kloub a podobný věci. Další je všeobecná chirurgie, taky 5 případů. Všechno je v angličtině, a to ne kvůli mně, ale protože je to tak nastavený. Oběma prezentujícím bylo vyčiněno, že používají zkratky, které nevysvětlí a jak se v tom mají pak studenti vyznat. No čumim. Vášnivá debata se rozjede u jednoho pacienta, muž myslím věk 48, s diagnózou kolorektálního karcinomu v oblasti rektosigmoidea. Je přeloženej z jiný nemocnice pro zástavu pasáže, má po třech cyklech chemoterapie (která měla zmenšit tumor - neoadjuvantní) a tumor je stage 4. Má metastázu v játrech, ale asi jen jednu (solitární). Lékaři provedli paliativní výkon, kdy vytvořili pacientovi kolostomii (vývod střeva na kůži se sběrným pytlíkem). Rozhořela se debata, že měli udělat spíš ileostomii, že až bude mít po chemošce a byl by k operaci tak by se to líp dělalo a mohl by z toho profitovat. To teda sice moc nechápu jak by to chtěli operovat, když je stage 4, ale dobře no. Hádaj se asi 10 minut, každej si k tomu řekne svoje a pokračujeme.
Po post-callu máme mít opět clinical session se školitelem, ten je dneska ale v jiný nemocnici. Ha zrada, no nic tak prostě půjdeme na oddělení a někoho si jen tak ulovíme a vyzpovídáme. Bereme za vděk mladým klukem, 16 let, dělník z Kirkúku. Kluci se ptají na anamnézu, ja doplňuju nějaký otázky co mě zajímaj. No dg je jasná i studentovi prvního ročníku skoro od dveří. Má zavedenej hrudní drén, hypersonorní poklep, poslechově neslyšné dýchání. K tomu to dokresluje typický habitus pacienta i anamnéza- spontánní pneumothorax jedna báseň. No musim zase trochu zapracovat na svojí medical angličtině, protože postrádám slovní zásobu. Vzhledem k tomu, že je tu výuka v angličtině maj celkem výhodu.
No po anamnéze se tak nějak bezcílně brouzdáme chodbama, a přemýšlíme o to skočit na Emergency. Na to aby jsme tam něco dělali potřebujem dohled, buď sestry, na šití a péči o rány, nebo lékaře. Vedoucí lékař tu teď není tak se máme ve 12 vrátit. U jeho kanclu je kolem tý 12 pěknej nával, asi nás vomejou. No zjišťujeme, že si tam přišli všichni pro výplatu vedle k okýnku. Vypadá to trochu komicky, ale v pravdě to je spíš k pláči. Platy tu mají lékaři podobný jako u nás (aspoň ty po škole) akorát je tu teď ekonomická krize, takže se vyplácí jen polovina mzdy a někdy ještě ani ne pravidelně. No se šéfem se dlouho nebavíme, nejraději by chtěl od kolegů nějakej papír, že jsme ofiko stážisti, aby nás někomu přidělil, tak uvidíme jak to zítra dopadne.
Po tomhle končíme, jdem na oběd do kantýny a pak si trochu frinout domu, protože je vedro jako blázen. Od Lany máme tip na nějakou kavárnu tak jí pak omrkneme. Je to kousek pěšky, ale je to celkem příjemný prostředí, az na to, že zase vypadl proud. Některý objekty (nemocnice, hotely, úřední budovy) mají generátor, ostatní čekají na obnovení dodávky. Takže sedíme cca půl hoďky po tmě, fakt sranda 😂. Stává se to tak aspoň dvakrát za den a jednou za noc. Po obnovení se rozhodneme pro šachy, Mustafa prej hrál chvíli za střední nebo univerzitu, teď nevim. No u mě je vidět, že je nehraju, ani mamka ani děda mi toho zjevně moc nepředali. Neva, prohrávám sice nerad, ale poznám když jsem fakt špatnej. Pak se už jen tak poflakujeme a užíváme si chládku (31st), večeře, kafe a relax.
Taky jsem prodělal první malou lekci Kurdštiny. Já si furt myslel, že je to podobný arabštině, ale neni, ani turečtině moc ne prej, i když z obou jazyků něco málo používají.
Tak teda shaw shad (dobrou noc).
Po post-callu máme mít opět clinical session se školitelem, ten je dneska ale v jiný nemocnici. Ha zrada, no nic tak prostě půjdeme na oddělení a někoho si jen tak ulovíme a vyzpovídáme. Bereme za vděk mladým klukem, 16 let, dělník z Kirkúku. Kluci se ptají na anamnézu, ja doplňuju nějaký otázky co mě zajímaj. No dg je jasná i studentovi prvního ročníku skoro od dveří. Má zavedenej hrudní drén, hypersonorní poklep, poslechově neslyšné dýchání. K tomu to dokresluje typický habitus pacienta i anamnéza- spontánní pneumothorax jedna báseň. No musim zase trochu zapracovat na svojí medical angličtině, protože postrádám slovní zásobu. Vzhledem k tomu, že je tu výuka v angličtině maj celkem výhodu.
No po anamnéze se tak nějak bezcílně brouzdáme chodbama, a přemýšlíme o to skočit na Emergency. Na to aby jsme tam něco dělali potřebujem dohled, buď sestry, na šití a péči o rány, nebo lékaře. Vedoucí lékař tu teď není tak se máme ve 12 vrátit. U jeho kanclu je kolem tý 12 pěknej nával, asi nás vomejou. No zjišťujeme, že si tam přišli všichni pro výplatu vedle k okýnku. Vypadá to trochu komicky, ale v pravdě to je spíš k pláči. Platy tu mají lékaři podobný jako u nás (aspoň ty po škole) akorát je tu teď ekonomická krize, takže se vyplácí jen polovina mzdy a někdy ještě ani ne pravidelně. No se šéfem se dlouho nebavíme, nejraději by chtěl od kolegů nějakej papír, že jsme ofiko stážisti, aby nás někomu přidělil, tak uvidíme jak to zítra dopadne.
Po tomhle končíme, jdem na oběd do kantýny a pak si trochu frinout domu, protože je vedro jako blázen. Od Lany máme tip na nějakou kavárnu tak jí pak omrkneme. Je to kousek pěšky, ale je to celkem příjemný prostředí, az na to, že zase vypadl proud. Některý objekty (nemocnice, hotely, úřední budovy) mají generátor, ostatní čekají na obnovení dodávky. Takže sedíme cca půl hoďky po tmě, fakt sranda 😂. Stává se to tak aspoň dvakrát za den a jednou za noc. Po obnovení se rozhodneme pro šachy, Mustafa prej hrál chvíli za střední nebo univerzitu, teď nevim. No u mě je vidět, že je nehraju, ani mamka ani děda mi toho zjevně moc nepředali. Neva, prohrávám sice nerad, ale poznám když jsem fakt špatnej. Pak se už jen tak poflakujeme a užíváme si chládku (31st), večeře, kafe a relax.
Taky jsem prodělal první malou lekci Kurdštiny. Já si furt myslel, že je to podobný arabštině, ale neni, ani turečtině moc ne prej, i když z obou jazyků něco málo používají.
Tak teda shaw shad (dobrou noc).
Komentáře
Okomentovat