Jednodenní víkend

Víkend je tu víceméně jednodenní a to v pátek. Proč to nevim, ale prostě to tak maj. Původně jsme měli v plánu jet pryč z města, vstáváme teda v 5.40, aby jsme se vykopali a stihli bus. Volá nám Lana, že jí neni dobře, ale ať klidně jedem, že tam budou jiný v pohodě lidi. No přijde nám to trošku divný a tak to přkládáme na příští týden. Jdeme si teda ještě lehnout a vstáváme tak, že na snídani jdem v 10. Po ní se jdem jen tak cournout Bazaarem. Mustafa kouká po knížkách, má rád Dana Browna, tak jdeme do knihkupectví. Všechno je tu strašně levný, to prej proto, že to jsou kopie a ne originální tisk. No tak se tak koukam co maj pěknýho a nakonec si taky kupuju, dvě anglický knížky za 100 si u nás nekoupíte a já budu mít Šebka co si vezu za chvíli přelousklýho.
Po procházce jdeme zpátky na pokoj. Mustafovi sem přijela mamka za rodinou tak se za nima jde podívat. Já zůstávám na pokoji. Zamknul jsem si zipy na kufru do takovýho toho zámku co je na kufru připevněnej a nejde mi to otevřít 🙄. Proč se zase tohle děje mně?! No tak jsem zkusil všech 1000 kombinací a nic, to si ze mě děláte srandu! Tak zkouším přenastavit kód, taky nic. Tak jáfakt nevim. Střídavě mám chuť to celý rozmlátit, střídavě nepodléhat panice zkusit to na ten systém jemně. Výsledek? Dvě hodiny na to čumim jak bulhar do míchačky a stav je stejnej - zamčeno. No nic zítra asi uštípnu zipy, jestli seženu kleště. Nebo jestli má někdo jinej nápad tak sem s nim, nerad to přiznávám, ale Jirka : kufr, 0:1.
No dál jen tak polehávám, čtu si, hraju na telefonu a tak podobně. Taky se domlouváme, že se pojedem podívat do novýho parku, kterej tu relativně nedávno otevřeli. Kareem nás vyzvedl kolem 6 a vyrážíme. Park je na kraji města, předtím tam byla jen suchá pustina, teď se to tam relativně zelená. Jede tam snad každej. Aut jak na tuningovým srazu. Problém je, že tady lidi řídí celkem bezohledně. Respektování čar ani omylem a každej si myslí, že má právo jet první a kudy chce. Strašný. Vidět to je všude, i na bazaaru. To samý ale platí pro chodce. Jsou tu chodníky, ale všichni jdou silnicí a opovažte se zatroubit, prostě jen musíte najet dost blízko aby se uhli. Nakonec se nám daří zaparkovat, na chodníku. Jdeme omrknout festival zdraví pořádanej organizací studentů. Pak tu má být nějakej koncert tak tam jdeme taky. Vydržíme asi půl hodinky, kluci prý zpěvačce nerozumí, kurdština má 3 dialekty a moc si mezi sebou nerozumí prej. V jednu chvíli se na zpěvačku vyřítí divák a obejme jí. Securitka trochu selhala, ale už ho berou a vedou zpátky, holka ani nepřestala zpívat. Kulturně obohacenej můžu odejít. Cesta ven je snad horší než dovnitř. Byli jsme psychicky vyčerpaný a tak jsme se stavili na zmrzlinu, to byl asi největší highlight dneška 😂.
Zítra jdem zas do rachoty, tak zatím a užijte si dvoudenní víkend!