Návštěva rodiny

Dneska máme jako doktora našeho supervisora, a výjimečně jdeme za ním do jiné nemocnice. Nemocnice Shar je nově postavené zařízení s lůžkovou kapacitou 400 lůžek. Uvnitř to vypadá fakt krásně, co prý už ale není tak top jsou lékaři. No nemocnej tu snad nebudu, to raději ať si zlomím nohu při výstupu z letadla v ČR. Jsme zatím jen 4 a tak dostáváme jednoho pacienta. No sotva jsme z něj dostali, že je po apendektomii v červnu a že je tam kvůli divný biopsii toho slepáku tak už vchází doktor a prej co jsme zjistili. No za ty 2 minuty nic moc kámo. Tak řekneme co máme, přichází i zbytek studentů a rozjíždíme debatu. Prej co by mohlo bejt ve slepáku za nádor kromě rakoviny tlustého střeva. Tak sázím lymfom, no a dál, dál mě nic nenapadá. Tak prej ještě karcinoid. A jsme doma miláčkové - co víte o karcinoidu. Ticho. Tak se tada jmu říct asi 10 vět co si o tom matně pamatuju. Dotaz na diagnostiku jsem čekal, moderní metanefriny mu nestačí a chce i 5-hydroxyindoloctovou kyselinu, kterou vím česky, ale jak je sakra octová kyselina anglicky si nemůžu vzpomenout. No nějak to teda splácáme a spokojenost asi taká nějaká je. Rozjiždí se kolotoč otázek na další témata, někdy mám teda ale problém je buď zachytit, nebo pochopit na co se ptá. Ty voe back to school fakt že jo. Nejvíc mě rozesměje, když se ptá jakým řezem u nás vedeme apendektomii, jestli dle McBurneye nebo Lanza. Kámo já viděl asi 3 výkony toho typu a ani u jednoho se o tom nebavili a na zkoušku jsem to taky nečetl. Tak takticky řikám, že záleží na pracovišti jak jsou zvyklí. On to prej dělá vždycky z Lanzova řezu. Tak jo, dík.
Dál jdeme na pokoj si frknout, dopo není tak hnusný vedro. Chvilku si schrupnu, a jde se na oběd a čaj. Dneska chci ochutnat i pudink co tu k němu občas jí. Vanilkovej, posypanej skořicí, studenej a osvěžil. Paráda. Vracíme se na pokoj a jsme domluvený, že Mustafovi ukážu jak se šije. No koupili jsme na to banán, ale upřímně to asi neni úplně správnej model. Nit se prořezává a celkově je to takový divný. No nic seženeme něco lepšího.
Večer jsme oba pozvaný k jeho strejdovi a tetě na večeři. Jsou to rodiče bratránka, se kterým jsme posledně courali bazarem. Bylo to hrozně fajn, byli strašně milý a strašně mě nacpali. Rýže, brambory, vařená mrkev, salát, omáčka z rajčat, omáčka s lilkem, kuřecí maso. Potom čaj a sladká buchta. Po večeři jsme povídali hlavně chlapi sedíc v obývací části celýho spodku, kterej je otevřenej a společnej s kuchyní a jídelnou. Bavíme se tak různě o všem možným.
Jsme domluvený, že dneska zajdem zase na emergency, tak tam míříme přímo od nich. Jdeme druhou branou, kde nám policajt říká, že tam večer můžou jen poslední ročníky. Prudkej jak májová sračka, nebo moje stolice předevčírem. No bez mrknutí mu řekneme, že samozřejmě jsme a jdem dál bez zastavení. Na emery je klid, šilo se jednou, holčička asi 9let na něco ostrýho šlápla. Sestrák jestli šiju, řikám že jo. Beru rukavice, umeju a připravím si nohu s holčičkou se usmíváme a jde to dobře. V tom mi poděkuje, holka znejistí, on bere injekci s anestetikem a bodne jí ho dost necitlivě do tý rány. To si ze mě asi děláš dobrý jitro ne?! Já bejt ona tak tě vypnu kopačkou na bradu jak v UFC. Muselo bejt slyšet až venku jak pak řvala. No další co jsme se tak nachomítli byli pediatři, který dělali bilaterální hrudní drenáž u 2 měsíčního dítěte pro progredující pleurální výpotek. Etiologii zatím neví jistě, buď je to kardiální při nějaké srdeční vadě, nebo plicní při zánětu. Na echu srdce vážnou vadu vyloučili, takže zbývá pneumonie. Dítě je bílý jako by spadlo do sudu s magnéziem co používaj vzpěrači a atleti. Pak se tak nějak dozvídáme, že je tu pacient, kterýho jsme viděli v pondělí po výbuchu miny, výsledek jsou amputované obě horní končetiny v oblasti předloktí distálně. Víc si nechám zatím pro sebe, ale můžu říct, že zajímavý to je. Podezírám ho, že je člen nějaký odminovávací jednotky.
Tím dneska končíme. Tak zejtra 😊