Těhotenství?
Jelikož se blíží Eid a sním i poptávka po pokojích na hotelech, jsme nuceni se na 4-5 dní přestěhovat, protože cena je moc vysoká. Holky všechno domluvili a budeme na ubytovně pro residenty z pediatrie, což je asi 50 metrů na emery kam chodíme, takže pohoda. Pokoj vypadá dobře, je tu i velkej obývák s gaučema a velkou televizí. Na rychlo mi to tu ukazuje Dr. Samen, což je resident ve třetím roce. Paráda, mám po snídani, takže řešit budu až oběd a Mustafa odjel na dva, tři dny za rodinou do Erbilu, takže tu budu zatim sám.
Na oběd chci jít jen kousek za bránu, viděl jsem tam smažit se kuřecí, tak si zajdu, od Mustafy vím jak se řekne, tak se nějak domluvim. No zblajznul jsem 2 sendviče, zapil to jogurtem s vodou a hotovo. Jdu se kousek projít směrem k Bazaaru, dneska to není tak přeplněný lidma, tak je to i celkem příjemný. Zastavím se na čaj a vracím se zpátky domů. Teď přichází ta srandovní část. Jelikož mě tu nikdo nezná, nechtěj mě pustit branou do areálu, že prej musim přes recepci. No aspoň to mi tak nějak rukama nohama vysvětlili, když jsme se snažili domluvit. Anglicky kluci ani prd, já kurdsky ani prd, tak mě pomalu jak letadlo navedli, abych šel přes tu recepci, že prej nemam bílej plášť, tak musim tamtudy. Ty vole to si děláte prdel. No tak teda přijdu k recepci, kde sedí borec a něco mu povídám anglicky, jako že tam bydlim a tak. S ledovym klidem se na mě koukne a povídá: I don’t english. Tak mu říkám, že já taky neumím kurdsky. Poslední co jsem se zmohl bylo: resident, live here. Vzal jsem za kliku, on rozhodil ruce jako že no a a šel jsem.
Odpo kolem pátý jdu na emery, máme totiž v plánu jít večer ven. Na emery standart, uřvaný děti, nějaký traumata. První co jsem přišel bylo, že jsem cítil něco spálenýho. No přivezli chlapa s popáleninovým trauma, ne moc velký, ale měl i ohořelý vlasy a tak a to bylo cítit. K tomu otevřená zlomenina bérce a lýtková kost, která kouká z rány. Pacienta jsem zacévkoval, což při jeho lehce střední obezitě byl můj značně obtížný výkon.
Pak jsem se vypařil na příjem k doktorovi, chtěl jsem vidět jak to tam funguje. Nejčastější jsou suverénně bolesti břicha a pak děti s úrazem. Po klinickým vyšetření maže akutní břicho na ultrazvuk a pak se uvidí. Když je všechno neprůkazný tak jde domů, jindy jdou rovnou na sál, prostě standart. Jeden kuriózní případ jsme tu ale měli. Mladá žena, rozvedená, přichází pro bolesti břicha. Již po klinickým vyšetření doktor říká, že by to klidně mohla být gravidita. Po ultrazvuku už víme, že to je gravidita, což je společenskej průser jako vrata. No tak co teď? Doktor říká, že jí to teda rozhodně nebude oznamovat on, a posílá jí na gynekologii, ať si to všechno vyřeší tam. Gynekologovi volá dopředu, aby byl na ten šok připravenej. Prostě ženská neví, že je těhotná, a přijde když má kontrakce a víceméně začíná rodit/potrácet (nevim jak to na UZ vypadalo přesně). Jako chápu, že můžou bejt z chudý oblasti z venkova, s naprosto základním vzděláním, navíc tyhle témata se tu úplně moc veřejně neřeší. Třeba sexuální výchova není ve škole žádná. Ale přece když nějakou dobu nemam periodu, tak se třeba zeptam aspoň mámy jak se to mohlo stát, nebo já nevim. No nic, tak teda hodně štěstí.
Z emery mě kolem 8 nabírá Mardeen a jedem do Chavi Landu. Je to něco jako naše Matějská. Akorát je to tu dost liduprázdný. No to mi nějak nevadí, venku je příjemně a máme s sebou karty a jdeme si zahrát žolíky. Je strašná sranda, že tu hru znaj snad všude. Tak dáme asi 3-4 hry, jdeme se projít parkem a různě si povídáme. Potom se stavíme pro večeři, kterou si beru s sebou a sním si jí doma.
Vtipný je, že teď musím znova přes recepci, protože brána je už zavřená. Za okýnkem sedí policajt. Mám bílej plášť přes ruku a suverénně vcházím přes druhý dveře. Slušně pozdravím, on mě velice uctivě zdraví taky a seru si to dál. No to je moc. Kdybych dal ten plášť na ulici komukoliv, tak prostě projde, takhle to tu funguje.
Tak zas zítra.
Na oběd chci jít jen kousek za bránu, viděl jsem tam smažit se kuřecí, tak si zajdu, od Mustafy vím jak se řekne, tak se nějak domluvim. No zblajznul jsem 2 sendviče, zapil to jogurtem s vodou a hotovo. Jdu se kousek projít směrem k Bazaaru, dneska to není tak přeplněný lidma, tak je to i celkem příjemný. Zastavím se na čaj a vracím se zpátky domů. Teď přichází ta srandovní část. Jelikož mě tu nikdo nezná, nechtěj mě pustit branou do areálu, že prej musim přes recepci. No aspoň to mi tak nějak rukama nohama vysvětlili, když jsme se snažili domluvit. Anglicky kluci ani prd, já kurdsky ani prd, tak mě pomalu jak letadlo navedli, abych šel přes tu recepci, že prej nemam bílej plášť, tak musim tamtudy. Ty vole to si děláte prdel. No tak teda přijdu k recepci, kde sedí borec a něco mu povídám anglicky, jako že tam bydlim a tak. S ledovym klidem se na mě koukne a povídá: I don’t english. Tak mu říkám, že já taky neumím kurdsky. Poslední co jsem se zmohl bylo: resident, live here. Vzal jsem za kliku, on rozhodil ruce jako že no a a šel jsem.
Odpo kolem pátý jdu na emery, máme totiž v plánu jít večer ven. Na emery standart, uřvaný děti, nějaký traumata. První co jsem přišel bylo, že jsem cítil něco spálenýho. No přivezli chlapa s popáleninovým trauma, ne moc velký, ale měl i ohořelý vlasy a tak a to bylo cítit. K tomu otevřená zlomenina bérce a lýtková kost, která kouká z rány. Pacienta jsem zacévkoval, což při jeho lehce střední obezitě byl můj značně obtížný výkon.
Pak jsem se vypařil na příjem k doktorovi, chtěl jsem vidět jak to tam funguje. Nejčastější jsou suverénně bolesti břicha a pak děti s úrazem. Po klinickým vyšetření maže akutní břicho na ultrazvuk a pak se uvidí. Když je všechno neprůkazný tak jde domů, jindy jdou rovnou na sál, prostě standart. Jeden kuriózní případ jsme tu ale měli. Mladá žena, rozvedená, přichází pro bolesti břicha. Již po klinickým vyšetření doktor říká, že by to klidně mohla být gravidita. Po ultrazvuku už víme, že to je gravidita, což je společenskej průser jako vrata. No tak co teď? Doktor říká, že jí to teda rozhodně nebude oznamovat on, a posílá jí na gynekologii, ať si to všechno vyřeší tam. Gynekologovi volá dopředu, aby byl na ten šok připravenej. Prostě ženská neví, že je těhotná, a přijde když má kontrakce a víceméně začíná rodit/potrácet (nevim jak to na UZ vypadalo přesně). Jako chápu, že můžou bejt z chudý oblasti z venkova, s naprosto základním vzděláním, navíc tyhle témata se tu úplně moc veřejně neřeší. Třeba sexuální výchova není ve škole žádná. Ale přece když nějakou dobu nemam periodu, tak se třeba zeptam aspoň mámy jak se to mohlo stát, nebo já nevim. No nic, tak teda hodně štěstí.
Z emery mě kolem 8 nabírá Mardeen a jedem do Chavi Landu. Je to něco jako naše Matějská. Akorát je to tu dost liduprázdný. No to mi nějak nevadí, venku je příjemně a máme s sebou karty a jdeme si zahrát žolíky. Je strašná sranda, že tu hru znaj snad všude. Tak dáme asi 3-4 hry, jdeme se projít parkem a různě si povídáme. Potom se stavíme pro večeři, kterou si beru s sebou a sním si jí doma.
Vtipný je, že teď musím znova přes recepci, protože brána je už zavřená. Za okýnkem sedí policajt. Mám bílej plášť přes ruku a suverénně vcházím přes druhý dveře. Slušně pozdravím, on mě velice uctivě zdraví taky a seru si to dál. No to je moc. Kdybych dal ten plášť na ulici komukoliv, tak prostě projde, takhle to tu funguje.
Tak zas zítra.
Komentáře
Okomentovat