Zkoumání města
Tak druhý den nám začal trošku líně. Je pravda, že jsem byl trochu vyřízenej z letu a brzkýho vstávání, tak jsme si přispali a vstávali až v 9.30. Vypravili jsme se hned na snídani a s pocitem toho, že se poohlídnem i jestli není v okolí jinej hotel. No chvíli couráme, pak navrhuju, že se můžeme rovnou kouknout po sim kartě, abych mohl na data. Asi až ve třetím krámě, kde nabízí telefony mají i sim karty, prodat mi jí ale nechtěj/ nemůžou, protože je to prý nějak kontrolovaný a budu prý muset přímo do místní pobočky telecomu a tam si jí zařídit. Nakonec jsme zjistili, že si můžu koupit kartu jen na internet, kterou mi dají vedle v krámě, tam si nabiju data a můžu jet, ale nikdo se mi nedovolá, ani sms nejde posílat. Takže od teď pouze mail, facebook, messenger a whatsapp.
Tak jdem teda na snídani, jdeme do jednoho místního podniku, kterej vznikl přestavěním domu místního básníka, kterej byl prej celkem dost známej. Obecně je ze Suli většina básníků, který se proslavili v Kurdistánu. Snídaně je teda božská , chtěl jsem něco tradičního a je to tu. Chlebová placka, jogurt, med a vlašský ořechy, vajíčko a něco na styl freshcheese. Je to parádní, k tomu jejich čaj, černej, silnej a taky se spoustou cukru.
Během snídaně nám volaly holky, že prej nám domluvili lepší hotel, že ten co nás ubytovali včera je strašnej a nemůžeme tam zůstat. No vida ani jsme si o to nemuseli říct. Jdeme ze snídaně teda zpátky, já se rychle zabalim a přijede pro nás Mardeen, která nás veze na nový hotel. Hotel Berlín, zvenku to vypadá podobně, ale už recepce je trochu lepší a pokoj teda výrazně lepší. Výhoda toho, že jdete z nuly do čehokoliv jinýho je to, že je to vždycky lepší 😂. Tak jo je něco kolem 12, dáme si teď polední klid a pak oběd.
Na oběd se odhodláme kolem půl 3 a venku je stejně horko jak v pekle u kotle. No nic mám fakt hlad tak šup něco najít. Jdeme na falafel, myslel jsem si, že je to turecký jídlo, ale je prej typický i pro ně, což jsem teda nečekal. Potom jdeme jen tak někam posedět, a kam jinam než na čaj. Shaab Teahouse je tady docela známý a populární místo, ženskou v něm ale víceméně neuvidíte. Na zdech visí fotky básníků, zahraničních návštěv (třeba z britského parlamentu) a dalších důležitých persón. Bydlíme na okraji bazaru, kde seženete opravdu všechno, od plen přes železářství, zemědělský produkty a potřeby, po ptactvo a oblečení. Je tu celkem dost žebráků a pouličních prodejců a tak nějak je to tu přes den narvaný lidma, že tu skoro ani autem neprojedete po silnici. Kousek je taky park, jedno z mála zelených míst v okolí, tak to jdeme taky obhlídnout.
Potom sprška a jdeme na welcome dinner. Tam nám předají nějaké info o tom jak v nemocnici, co máme mít a jakej je cca program na víkend. Taky se dozvídám, že víkend je pátek a sobota, v nedelli se maká. Od 22.8 je tu svátek Eid al Adha, kterej trvá 5-6 dní tak uvidíme co podniknem a jak to bude s prací v nemocnici. Taky se mě ptali jestli umim plavat, no tak ještě že jsem si ty plavky vzal.
Po večeři zakončujeme den procházkou, jdeme si v klidu sednout před mešitu, dáme si čaj, chvíli povídáme a pak jdeme domů. Na hotelu říkali, že nejsou závislí na vládní elektrice a že jim funguje klimatizace 24/7, tak jsme měli za den jen dva výpadky asi na 5 minut než to vždycky nahodili.
No tak zítra formality v nemocnici a snad budem i něco dělat.
Tak jdem teda na snídani, jdeme do jednoho místního podniku, kterej vznikl přestavěním domu místního básníka, kterej byl prej celkem dost známej. Obecně je ze Suli většina básníků, který se proslavili v Kurdistánu. Snídaně je teda božská , chtěl jsem něco tradičního a je to tu. Chlebová placka, jogurt, med a vlašský ořechy, vajíčko a něco na styl freshcheese. Je to parádní, k tomu jejich čaj, černej, silnej a taky se spoustou cukru.
Během snídaně nám volaly holky, že prej nám domluvili lepší hotel, že ten co nás ubytovali včera je strašnej a nemůžeme tam zůstat. No vida ani jsme si o to nemuseli říct. Jdeme ze snídaně teda zpátky, já se rychle zabalim a přijede pro nás Mardeen, která nás veze na nový hotel. Hotel Berlín, zvenku to vypadá podobně, ale už recepce je trochu lepší a pokoj teda výrazně lepší. Výhoda toho, že jdete z nuly do čehokoliv jinýho je to, že je to vždycky lepší 😂. Tak jo je něco kolem 12, dáme si teď polední klid a pak oběd.
Na oběd se odhodláme kolem půl 3 a venku je stejně horko jak v pekle u kotle. No nic mám fakt hlad tak šup něco najít. Jdeme na falafel, myslel jsem si, že je to turecký jídlo, ale je prej typický i pro ně, což jsem teda nečekal. Potom jdeme jen tak někam posedět, a kam jinam než na čaj. Shaab Teahouse je tady docela známý a populární místo, ženskou v něm ale víceméně neuvidíte. Na zdech visí fotky básníků, zahraničních návštěv (třeba z britského parlamentu) a dalších důležitých persón. Bydlíme na okraji bazaru, kde seženete opravdu všechno, od plen přes železářství, zemědělský produkty a potřeby, po ptactvo a oblečení. Je tu celkem dost žebráků a pouličních prodejců a tak nějak je to tu přes den narvaný lidma, že tu skoro ani autem neprojedete po silnici. Kousek je taky park, jedno z mála zelených míst v okolí, tak to jdeme taky obhlídnout.
Potom sprška a jdeme na welcome dinner. Tam nám předají nějaké info o tom jak v nemocnici, co máme mít a jakej je cca program na víkend. Taky se dozvídám, že víkend je pátek a sobota, v nedelli se maká. Od 22.8 je tu svátek Eid al Adha, kterej trvá 5-6 dní tak uvidíme co podniknem a jak to bude s prací v nemocnici. Taky se mě ptali jestli umim plavat, no tak ještě že jsem si ty plavky vzal.
Po večeři zakončujeme den procházkou, jdeme si v klidu sednout před mešitu, dáme si čaj, chvíli povídáme a pak jdeme domů. Na hotelu říkali, že nejsou závislí na vládní elektrice a že jim funguje klimatizace 24/7, tak jsme měli za den jen dva výpadky asi na 5 minut než to vždycky nahodili.
No tak zítra formality v nemocnici a snad budem i něco dělat.
Komentáře
Okomentovat